Anotace: (*2010) Vznikla, tuším, při hodině psychologie, která mě nebavila :-)
Slunce je vysoko na modré obloze,
v srdci mi začíná citová koroze.
Slunce se opírá do zad a do dlaní,
Paprsky pobízí mé nitro ke snění.
Stín mříží u oken pokrývá lavici,
v hlavě mám předlouho myšlení vánici.
Na okenní tabulce leskne se zlatý vlas,
hluboko v duši své slyším ten známý hlas.
Velmi roztomilé a krásně barvité zhmotnění myšlenek. Tvá práce s verši mne nepřestane fascinovat. ;-)
28.05.2020 22:45:59 | Jean-Paul Simon
Jsem poctěna tak krásnými slovy...až se rdím! Děkuji Ti z celého srdce!! :-)
29.05.2020 21:04:04 | Majda
Uměla jsi si ty hodiny, moc hezky zpestřit Majdi , pěkná báseň. ;-) "ST"
28.05.2020 21:36:48 | jenommarie
Jj, to mě bavilo víc :-) Jsi velmi milá, má milá :-) Děkuji Ti moc! :-) :-*
28.05.2020 21:46:16 | Majda
Přesně, jako ve škole, když máš hlavu v dlani a čučíš na blba, teda do blba :o)
28.05.2020 21:32:06 | Crazymike
:-D Dodnes vidím, jak jsem sledovala ten stín mříží u oken a zlaté vlasy spolužačky přede mnou :-D to mě tankovalo víc :-D
28.05.2020 21:47:24 | Majda
No, ještě že žádný takový velký fóbie ze školy nemám :o)
28.05.2020 21:50:57 | Crazymike