Umělcova rána

Každý básník chodí s lunou
pozdě spát na své lóže
jež šimrá stříbrnou strunou
smiluj se nad ním,můj bože

Ráno ve snách dlouho hoví
vždy se otočí na stranu
nakouklo slunko do podkroví
jestli už náhodou nevstanu

Správný bohém pozdě vstane
jen když přijde múzy sluha
a povídá: ,,Piš můj Pane,
ať nevyschne propisce tuha''

Básník ve své posteli leží
každou noc s jinou děvou
o polednách už vstáva svěží
ve dveřích loučí se s návštěvou

Každého umělce budí ze sna
když ztratí schopnost tvořit
pro básníky představa je děsná,
že budou muset jen živořit