NOSTRADAMUS

Ležím, prázdnotu v duši
řeším. Vstávám vale spánku
dávám, na cestu toho dne se
dávám. Utrhnu si kousek tmy
schovám se za ni. Utrhnu si
kousíček zázraku, nefunguje tu.

Zakřičím z plna hrdla, slyším
jen potutelné ticho. Vezmu nůž
uříznu si kapku ve dví. Kapku
krve která tu jen tak kape. Nikdo
neví kde se vzala, ani proč se
rozkašlala.

Neslyším zlo nevidím dobro. Tak
kde to jsem. Odvlečen kamsi kde
ani nefungují řasy. Vystoupil jsem
zde a již jsem unaven, vzduch je tu
takový dražší. Podoben jest vyzvrácené
kaši asi nebo tak, zaúpěl tu pták. Otevřel
zobák a dloubl si do mně. Kus masa
odtrhl, karafu nezvrhnu. Teče my taky
krev a to hned teď, cítím bolavou bolest.

Lehnu si na pelest, utrhnu si kus trička.
Zavážu si bolest, ne ty mravenče ty tam
nelez. Docela obyčejný den, v roztodivné realitě.
Mají tu tři slunce, dvě jsou zatím zhasnuté.
Nevím kdo nebo vůbec zdali je, někdo zapne.

Tak kdy bude tma, nebo se zde nekoná. Je už
dávno něčím jiným, překonána. Třeba tu mají
ohňostroje, nebo tu je zem jako placka. Nebo
že by lívanec, jo ten bych si dal až dojdu na konec.

Vracím slovo do studia jsou tam zprávy, Vyprávějí
je zde krávy převlečené za mývalí. Je tu lev aspoň
on jako král zvířat, krysa začala ho vehementně žrát.
Zůstali jen kosti obílené do červena,.zarostlé červánky.

Tak už vnímám další den je už zcela oblečený.
Já stále ve svém nahém pyžamu, rozmrzelý.
Nechci vstát, chci ještě čtyřiadvacet hodin, spát.
Nekecej nebo ti do oka strčím tupý drát, budeš
oslepený. Celý zatvrzelí dán do cely vedle kurvy
která jen sociální služby plní.

Polekán tím vším tady, převlékám se za ptáka.
Odlétám někam tam kde je lepší morálka. Nebo
aspoň minerálka která dá se pít. Vidím ten svět
jako nějaká hřiště, jsou tam i nějaké krabice. Všude
je to žluté, co za sračky tu pěstují, komu to tady patří.
Kdo tady vládne, červené trenky vzduchem plachtí.
To jsou asi nějací divní lidé, tak odlétám někam dále.
Přistávám do člověka se převlékám, někdo ke mně běží.
Něco říká, cože mozky říkám jo ten mám, jsem chytrý. Už
u mne jsou, jejich desítky, zakously se do mně, rozervaly břicho
žerou vnitřnosti, už ani nepřemýšlím nemám zrovna čím.

.