Jsem hostem talk
show, kde se mnou
vůbec nikdo nemluví.
Ztroskotal na ostrově
jako Robinson, jen těch
lidí tam bylo více než je
dnů, v daném týdnu.
Prostoupen emocemi
toliko jako smrtelnými
nemocemi. Zasvěcen
odpečetěn, dopis ten
vůbec natolik tak moc
i definitivní. Bylo v něm
toliko stěn, zákoutí, i
hloupé stručnosti odnětí.
Napiš a podepiš co je v
tvé osobě natolik cizí.
Nebo možná jenom ryzí.
Jsouc starý v novém
kabátě, už nepřevléknu
je my v něm útulno a
teplo .Dotyk dne zrada
hned na začátku. Kdy
se to kurva stalo, vždyť
před malou chvíli byla ještě
tma. Myslím že to bylo
zrovna včera.
Letí včela je taková celá
upocená. Sbírá ten pyl
někdo do ni narazil a
ona to musela udělat.
Tak ho tedy bodla a v
ten moment tak trochu
i odumřela.
V zákopech té nesmyslné
války, děla řvou, granáty
tu sázejí. Nebo pro nějaké
velké plodiny, tu díry dělají.
Utíká, kulky sviští, střílí došly
kulky, bajonet nasazuje, v
pravolevou chvíli. Nepřítel
je mu podoben, vyhnu se
bajonetu ten svůj do něj
vrážím, něco mu z útrob
vypadalo, nebylo to zlato.
Osvědčil se svět a lidi v něm.
Myslím bez toho otroctví,
genocidy, válek, atomových
bomb, apartheidu, rasismu,nacismu
komunismu,nesmyslné nenávisti, zmizelých
kamsi mnoha druhů zvířat. Tolika
druhů rostlin. Jak zní tedy verdikt.
Odvlečen tajně mučen, nevím
kde jsem slyším zvuky a hlasy
kterým nerozumím. Proč do
mne lijí tolik vody, když už jsem
pitný režim dodržel. Proč mi pouští
tu hnusnou hudbu stále, já bych
jinou pustit, chtěl. Proč na mně pořád
řvou, když nejsem hluchý.
Utržen ze stromu ještě nedozrálý.
Se tu tak válím, tak vstanu a mám
prý žít. Rodinu založit a dále se pak
množit. Prý je to tu normální a všichni
to tu tak dělají. Jo a ještě do nějaké
manufaktury mám jít a tam ruku k
dílu přiložit a na konci měsíce mi
nějaké papírky prý dají, nu a z těch
mám potom celý měsíc žít.
Já bych chtěl štěstí, stačí málo.
Třeba jenom slabý odvar z něho.
Jak ten smích se dělá, je tu někde
na to návod. Mám se smát i trapným
rasistickým vtipům. Když se smějí
všichni okolo. To nedokážu, tak se
přetvařovat, někdo to má dáno ve
vínku svém. Já to neumím jsem
nedokonalý, jak jsem již říkal, ještě
nedozrálý.
Proč tu ženu upalují, prý je to Jana
z parku nebo z Arku. To je tak když
uděláš něco dobrého pro svůj lid.
Jsi pak o hlavu kratší nebo tě možná
upálí. Aby jsi si pro příště pamatoval
co v žádném případě, určitě nemáš dělat.
Ne nechci tu žít, půjdu někam dále.
Někam do finále všech druhů světů.
Nebo jsi jen sednu pak vstanu a do
chřtánu sopky, tam si dám ten jumping
natolik tak, moc poslední a životu zcela
nevěrný.
To je štangle...se spousty proměnných
a běžííš běžííš uvnitř své hlavy
..člověk to opravdu vnímá
..i tu včelu, která TĚ bodla
a přiletěla zrovna z řepkového pole
..no, na to se neumírá
..ale pěkně to naštve.
To ostatní
..moc velký boj a mučení
..zkrátka jen žij
a občas se při tom běhu nadechni
..ale někde mimo město
..to vím, že pomůže
..i ten jumping
..bych změnila na běh v přírodě.
Hned se ta hudba změní
..však srovná se to uvnitř
..i když "věř"
..zmatek tedy
..z toho také cítím.
V pozadí ale spíše ty pochyby úplně ze všeho,
co vy se jakože mělo, nebo muselo.
Vždyť to je na TOBĚ a radost uvnitř
..to není lehké, opět jí najít.
Jsi na dobré cestě
..tomu nepřestávej věřit.
Občas se úsměj..to prý i chlapům sluší :-D.
Ráda jsem si přečetla
..Píšeš dobře, já je jen nestíhám číst;-)
tak pěknou neděli
21.06.2020 12:34:30 | jenommarie
Tobě taky přeji jen to nejlepší. Já vím bylo to dlouhé, ale doufám že to byla jízda, která tě nenudila.
21.06.2020 15:10:10 | triceps