Ustlaný dech
Ustlaný dech
po noci přestalo se kolébat
a ranní nebe jako dítě pláče
jeho odlesk tváře slepilo zem
a ustlaný dech jde do plic probuzeným
tak ustlaný
že ani koruny bez králů se nepohnou
obehnané listovím
tak ustlaný a bez kolébání
že i my bychom chtěli křičet
křičet s neštěstím
že nahoru se nepláče
a že pod námi už uši nejsou
aby naslouchaly
Autor Náladový básník, 21.06.2020
Přečteno 352x
Tipy 16
Poslední tipující: mkinka, Amiradi, Vivien, Roser, šerý, Kapka, vojtěška, Frr, Majda, jenommarie
Komentáře (10)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
To se mi moc líbí
a ukládám si jí.
Opravdu dojala
..to nahoru se nepláče
a...*ST ;-)
21.06.2020 13:44:56 | jenommarie