Když jsi se ráno probouzela,
vítr zahýbal záclonou,
odvážně dovnitř vnikl zcela
s celou předjitřní oblohou.
A svítání již hvězdy zháší,
snad uloupil je nový den,
hvězdný prach dál se mlčky snáší,
kde ještě před chvílí dlel sen...
Čas opět tichou řekou plyne,
tak rychle kolem pádí svět,
vzpomínky tvé má Mnémosyné,
bezradně zůstalas stát hned.
Ale již i v mysli tvé svítá,
vstříc šťastné hvězdě kráčíš teď,
co v srdci tvém je, tebe vítá,
a na všechno zná odpověď!
VELMI PĚKNÁ.
13.08.2020 22:35:55 | Jaruška
Vykročit vpřed svítání
překročit noci stín
nočním můrám na hraní
odložit každý splín. :)
Moc hezká... ;)
25.06.2020 00:19:11 | Emily Říhová
slušná práce :o)
24.06.2020 23:55:55 | Crazymike
Děkuji! Také jsem vcelku spokojen, jak se mi to povedlo sfouknout... :-)
27.06.2020 23:22:18 | Kozoroh 1
To je pěkná báseň Kozorohu, už jsi dlouho žádnou nedal;-) *ST
24.06.2020 23:15:41 | jenommarie
Děkuji, Marie! Jsem rád, že se líbí...
Pokud jde o to odmlčení, já jsem ztratil mobil, teď jsem tu z čerstvě nového a ntb jsem moc nezapínal, operovali mi totiž obě oči kvůli šedému zákalu, tak jsem je šetřil...:-)
27.06.2020 23:18:40 | Kozoroh 1
Děkuji TI za odpověď a tak se tedy moc opatruj a šetři ještě zrak, ať se ti vše jen lepší a měj krásné dny. ;-)
28.06.2020 00:49:44 | jenommarie