Mé city...
Mé city...
co stále víří...
...ale žádnou hloubku nemá...
Očišťují kameny, trhají ven plevel.
Ale hloubku co se skrývá,
stále není vidět...
Mé city jsou jak vířící hladina...
Na povrchu krásné kruhy dělá.
Ale hloubku, hloubku tu vážně v sobě nemá...
Mé city jsou jak hořký blín.
Všude kolem roste,
ale není pravým pokladem...
Mé city jsou jak divoká bouře.
Všechno kolem zpřehází.
Když zmizí, zbyde po ní jenom temný stín...
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskTvé city z propasti duše vyvěrají,
dech nad krásnem světa, se ti tají.
Prozkoumej ty hlubiny, ta širá pole,
rozevři křídla, ať nejsi jenom dole.
Putuj po obloze, chutnej života med,
city neskrývej, žij plnými doušky hned.
04.08.2020 14:13:57 | Pittoresque
Moc pěkné verše, díky za doplnění... :-)
06.08.2020 08:49:52 | Jarovanek
Cítím z ní, jakousi smutnou ledabylost bytí.
29.06.2020 13:54:47 | triceps
Do hloubky se bojíš nahlédnout,
raději po povrchu plout.
Na hladině se cítíš dobře,
strach z potopení máš.
Vše chutná trochu hořce
ve stínu své city schováváš. ;-)
27.06.2020 13:10:54 | jenommarie
tak zkus se potopit a najít dno...uvidíš na vlastní oči..vytušíš na vlastní pěst... odkud přicházíš....:-D* :-D*
26.06.2020 19:23:59 | Frr
Slušný, no a city? Jsou sice jak rozbouřená voda nebo bouře, ale jeden ze smyslů k pochopení tohoto našeho světa :o)
26.06.2020 17:45:14 | Crazymike