Osvit rozervané krve

 

 

O hlasech matky všech múz pĕješ,

syrovĕ poeticky, drásavĕ a chraplavĕ 

vyprávíš ten příbĕh z hlubin srdce

 

a já rozervaný syn, bez matky, se srdcem toulavým,

pokornĕ naslouchám, tvrdĕ se snažím,

pochopit, uchopit, vyjádřit,

 

Kleji na jeho hlavu, že tĕ zatratil,

opustil, týral snad, však co zmůžu v řece rubikonu,

v pustině tekuté karmy,

 

modlitby a prokletí snáším dolů hnĕvem bohů,

v myšlenkách pozemských, soumrak rozprášený,

milovaným hlasem bardovým,

 

nad betonovou džunglí vznáší se blues,

to mé rozervané srdce blouzní na vlnách poezie,

a zpívá píseň tvou, ledovou temnotou,

 

ať v ledové prázdnotĕ všech dní nalezneš úkryt před nenávistí,

před propastí hlouposti, uštĕpačnosti,

sveřepé ješitnosti, smrákání, otupení a vztahovačnosti,

 

jdi dál, putuj, žij podle přítomnosti,

hlavnĕ miluj a stůj co stůj vĕrný sám sobĕ,

oceán čeká a přijme tĕ

 

A matka tvá synu bloudivý čeká tĕ na druhé straně nebe 

a další kapitolu příbĕhu zná a oči otevírá 

tak jako každá báseň jež že snů neumírá...

 

Jež že snů neumírá...

...To červnovy soumrak blues svírá...

..povznesen v mysli hlasem bardovým.