Každý ráno je tu naděje

Každý ráno je tu naděje
že zpod slepých stínů
z mokrýho, lepkavýho vzduchu
jako filigrán
zazáří a zlatem se vyšrafuje ospalej svět
a že slova už nebudou bolet
a srdce se rozhlaholí jako zvony na Montmartru

Každý ráno je tu taky naděje
že do pavučin noci
si čísi paže umane
vtlouct štětcem zbrusu nový jas a svit
a že slov už nebude třeba
v tom bezúčelným, čarokrásným světě
a srdce se pokojně oddá dřímotám