Sedím v řece.
Nechávám kolem mne proud protékat.
Cítím sílu vody,
která naráží do všech záhybů mého těla.
Vnímám úžas,
nespoutanost a svobodu bytí.
Tak jako umělci
měli své drogové a alkoholové opojení.
I já mám své.
Silné, věčné, vědomé.
V lůně přírody
vnímám pocit snad nehynoucího štěstí.
Tam, kde bych chtěl být každý den.
Tam, kde bvým rád...
...sám
...svůj
Pěkná báseň.Souzním s ní i s Tebou, neboť voda dokáže zázraky. Z mých zkušeností mohu napsat, že nejvíce čistoty a energie mají horské bystřiny. Pokud jsem na túře, napiji se z nich bez sebemenšího strachu a dokonce jsem si vyléčila i pohmožděnou ruku. Sedla jsem si na kámen a ruku ponořila do chladivé vody.
S vodou dokáži ,, promlouvat" celé hodiny.Sama, nikým nerušená....
Ráda dávám ST...báseň je opravdu pěkná, psaná Tvou svobodou, když jsi s ní :-)
23.08.2020 21:57:17 | Jaruška