Psáno k jubileu osmdesátin pana Jana

To eště synci chodili po polach bosky
ničeho něbylo – enem sedlaci měli křusky
pelno chlopuv rukovalo tej druhej vojny
Povim vam byl to čas taky nepokojny

I v čtyřicátým - v červnu, kvitla každa alej
tež v časach těžkych musi jit život dalej
na svět přišel synek Jenda - baj jasali všeci
že byl malutky – zato mu přitapjali v peci

Tata byl na vojně, synek ale potřebuje chlopa
aby ho učil - no eště že tu byl ten opa
tak učil ho co a jak i s kym robit v životě
jak se ma postaviť ku každej robotě

Život ten není enem o samym robeni
naschvaly, co vymamlasit , nad to není
Opa byl v tym směru mistr nad slovo vzaty
jak se co kulo tam byl a potym davaj v piaty!

Jak šel do rokuv taky byl syneček zvídavy
kaj jake kolo aj motor že rychlo opravi
staršiho brachu měl rád nade všecko
povim vam – byl chytre i neposedné děcko

Jan byl tak fajně rostly - na hlavě měl vlny
temu tež u děvuch měl dycky uspěch plny
nenašel bys většího krasavca v okoli
děvuchy mu same - psaly úkoly

Po škole základní jel do Votic v Čechách
se slzum na kraju - všeckych tu nechal
na druhym koncu vlasti těžko se zvyka
ale co robič – dal se na automechanika

Po stezkach života nas lude provazaju
někteří idu cely čas - jini odchazaju
a srdce bolelo když opustil nás mlady
člověk tak blizky - co nám dával rady

Co s nama prožil nejedno naše „POPRVÉ“
měl stejné kořeny - byl tež z jedne krve
paměť uchovala bratrovy myšlenky
album - zas jeho krásné podobenky

Jenda byl skromny málokdy se pochlubil
že choval nadherne, výstavní holuby
paru jich prodal – kupil se ČEZETU
aby muh povozit nejednu kobietu

A bylo celkem jedno z jake byla dědiny
Jenda byl výkvět – elita prajzké roviny
na plesach vytáčal valčík aji polku
všecke chtěly dokola - ni sedět u stolku

Raz na zabavě sebevědomy, mily Jan
vyzval děvušku – dovčil nebyl odmítán
ale ona že ide tančit s inym synkem do kola
a že ma přišč pozdějši ku ni do stola

Jenik nebyl zvykly na ženské odmítnutí
lapnut za ručku - měl ju baj sto chutí
ale ona – na mu dušu - bystřejší byla
a v jeho vlasach prstami zalovila

Platilo to kdysi a dost často tak temu byva
co se hašteří – to se rado miva
a tak si Jeníček vzal rázně do hlavy
že musí postiskat fajnu Anku z Opavy

Největši důkaz lasky je slib co daji manžele
řeknu si ho před svědky – pak je vesele
Jenda byl pravy chlop – ohlášky byly v klusu
měl dojet na obřad v zanovnim autobusu

Všecko by bylo fajne – dokonaly efekt
to by ale starší bus nemuh mít defekt
fakt strašně dluho u osvětleného oltaře
stála enem nevěsta s panem farařem

Společně s laskum na svět přišly džeči
byly čtyře, to bylo došč, vedly se řeči
Pavla, Milan, Jenda - Petřik v samym závěru
každy chtěl svuj pokuj – kaj ich naberu?

Hned po ranní jak Jenda dojel z Hulčina
už na svojim – odpoledni šichtu začínal
V jednej mistnosti jaky čas přebyvali
uplně každy den - čežko nove budovali

A že byl ku všeckemu kovany v technice
měl logicke myšleni, vynikal v matice
k učňovskému listu hladko přidal maturu
několik cimer k dumku – myslel tež na huru

Blížila se padesátka milého tatika
to nejeden bilancuje jak čas utika
i když měl na statku roboty plne ruce
nastaly možnosti – po zmatkach revoluce

Po revoluci byl Jenda ve svojim živlu
přišly úspěchy – přivykl dobrému bydlu
Vzkvétala jeho živnost i počet vnuků
byl charakter- vždy podal pomocnu ruku

Pracoval dlouho, vpravdě neunavně
Ukazoval vnukům jak co robit spravně
Měl charisma i trpělivost diplomata
stal se vzorem, jako manžel, děda aji tata!

V poslednich měsicach zvelebuje zahradu
a o další směřovani rodiny nemusi mit obavu
vnuk Michal s tatum - staví dům v blizkosti
a to je vicej než dobry důvod k radosti

Co napsat dal o našem milem Janovi?
To by bylo na roman – kaj kery napovi…


„KDYŽ JE Z RODINUM ZAPOMINA NA TO CO JE ČAS
SETKANI S NIM OBOHATI KAŽDEHO Z NAS!“