Kocovina

Noc byla dlouhá, světla jasně zářila.
Sklenka plná, jazýček růžový škádlila.
Ulehá vedle mě cizí slečny svlečený,
objímala mi ramena celý čas vlečený.

Ráno vstávám mezi prvními, kdo tu leží?
Slečně narostly vousy, mé vlastní se ježí.
Hlava se někde zamotala, břicho pomoc volá.
Vítá nový den v zrcadle moje hruď holá.

Proč pil jsem celou noc? S kým měl jsem poměr?
Na co ostatní si vzpomenou co já již zapomněl?
Plazím se k oknu a v něm rozkvetlý květ.
Náhle žaludek žádá si pomalovat celý svět.

Poučím se někdy z těchto zážitků trapných?
Jak asi? Zůstanu zas u vzpomínek matných.
Nenechat zlákat se vždy pocitem nevědomí,
jinak skončí v žaláři temném mé svědomí.