Jaká jsem

Jsem, já vskutku
musím být
Jsem skutkem
dvou lidí

 

Tak tedy jsem,
a chutnám,
své slzy bytí

 

Slzím smutkem,
radostí pláču,
okolo mne
borový les

 

Hora na kterou
dychtivě lezu,
špička jazyku
Rodný kraj,
rozumím mu,
rozumí mi

 

Za střechy města,
za zády, odložila
jsem si svítání

 

Špulící se rty
mých nahých rán
Odlesky nahoty
v extázích vteřin

 

Mnoho slz rozdala jsem,

teď dozrávám
V hruškovém sadě,
množím se v les

 

Spouštím se liánou
V jemném paprsku,
počínající nirvánou

 

Sladem,

z dětských pusinek,
přes školní lásky
bez triček

 

S jednou lahví otáčecí
poznala jsem
cizí ret a ruky

 

Byla jsem rebelem,
jenž nechal se svádět
za špatným účelem

Někdy nic nevidím
přes mračna černá,
na Zemi
jsem však číslem
jedna

 

Až zde dozraju,
teprve pochopím tě,
teprve tam
mne utrhnete

Teď v srdci zním si tiše
Srdce, nejsem stroj,
i když za něj vydám
I když větru,
nestálost vyčítám

Emoce učí mě
Jsem tady,
tak už vem si mě
Mou nahotu,
mou duši uvnitř

Ve stínech někdy vrávorám,

jak po noční službě
Ve světlech plachost, 
ulehám,
tobě a sobě pro radost

Jsem paní domu
Vždyť je mi v něm dobře, vím...

 

Tvé růže mi moc voní,

mám ráda i vůni kopretin,
když na louce si zpívám

Den a noc na křídlech,
jsme okřídlení
Obrazec mám snivý,
chodidla bosé,
má kůže voní po ovoci

 

Točí se mi svět,
když láska v srdci hřeje mě

Barevný kaleidoskop
Otáčí se v barvách sklíček

 

Buď šťastná, svádějí,
já budu tedy žít,
než snila bych
jen v nadějích