křikem udusit co září
plápolá tak
že v druhých plamen jisker zažne smích
zašlapat to
jenž chtělo růst
vztahovat se k obzorům
zpívat a hrát
kdo chtěl by zničit
to, jež neumí nic víc
než dobrem sytit se
síly brát
ve stromořadí dubů držet břeh
a vzájemně se podpírat
pletencem kořenů
zvednout ti hlavu
nebi vstříc
nevyvrátíš je z harmonie růstu
vzývání síly života
když pokorně na zem sypou své plody
větve zpřelámat
radost vzít
rukám rozpřaženým
co zachytit smí malé děcko
prvními krůčky balancujíc
nad dobrým či zlým
kdo zabiješ ji
zbude
n
i
c
∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅∅
Pozvednout hlavu pletencem kořenů až do korun poezie do ševelícího listí.Rád jsem četl, má milá Vílenko
08.09.2020 00:49:09 | Akrij8
Ať nikdy nezabijí
hvězdu uvnitř v duši..
umí tolik
pro všechny svítit a hřát.
Nic za to nechce..
ona se naplní
jen tím, že přijímají.
Ať zůstává ta její žář..
pomáhá druhým
v sobě ty plamínky
rozpoutat.*ST;) krásné Gábi
03.09.2020 20:20:22 | jenommarie
To jsi řekla krásně Marí :) díky:)
05.09.2020 08:11:13 | Malá mořská víla
VÍLUNKA!! VÍLUNKA!!.."pletencem kořenů zvednout ti hlavu nebi vstříc"-KRÁSA
ST* :-D*
03.09.2020 16:54:30 | Frr