Trpké víno

Vinice v ústech sládnou sběrem,

po hroznech v sobě víru střádám

do ticha duši vyšeptám,

nezněle zazní do všech stran,

rozčísni soumrak pavím perem,

ztracenost plodů ponech vránám,

život je bez lásky hořký klam,

který si do dna řek vychutnám.

 

Odešla bosým poddeštím vlahá,

zůstalo sucho v sutinách měst,

kráčela tudy mléčnou drahou,

trhal jsem hvězdy do střepů,

marná je všecka lásky snaha,

kadeře dopadnou na pelest,

mine se v čase noha s nohou,

utichly dveře v poklepu.

 

Uzamčen, zasklený ve slovech,

lapaní po dechu halasných tich,

tikají, utíká hodinou v trávě,

větou už nepokvetem,

v samotě políbil nás mech,

v paměti z vinic všech opilých

(láskou)

ve zvoncích pronikavě

budeš znít postním létem.