Domácí pohodová

Nad talířem fazolačky
co mi vlastně nechutná
vzpomínám si, téměř plačky,
jak jsme tu byli Sami dva

Rád jsi to měl v kuchyni
když jídlem jsem ti voněla
hlavou téměř ve skříni…
Jak já se tenkrát styděla!

První roky v našem bytě
přespáváme v obyváčku
stále denně: Lásko, chci Tě!
Ale rozbít při tom pračku?

Kdo nezažil, diví se
život stále něco mění
Ještě, že nám na míse
zbylo prkno k posazení!
---
Jen co umřu, zpět mě máš,
pak vrátíme se k těmto dnům
Tak doufám, že se neflákáš
a předvádíš to andělům