Sebestřízlivější

 

 

Okatý večer vznešeným krokem

korunkatých 

přikrádá se na cimbuří

usínajícího kostela 

jak milostná píseň jeřábů

 

u trůnu jeho dna

nic než poustevník 

hlavu sklání

 

slyším temné dunění

splašených stád

ženoucích se z atlasu

po kostěných uličkách 

 

z dálky táhne se vůně praskyřice

k ledovým vrcholům

kam chtěla bych se vznést

na pestrých křídlech motýla

sebestřízlivější