zrezlými stoupačkami k nebi
vzlínají anonymní říjnové smutky
cesty zdobí krajinu
jako tvé čelo ustarané vrásky...
zpáteční lístek z léta
procviknut spadanými hvězdami
po vlhkém kamení
kloužou ozvěny krotkého
slunce....
... ááá vývojová tendence ...
... stojící na počátku vzniku písma ...
... Slunce s láskou kreslící obrazy světa ...
... a jak je vidět u Tebe ...
... na podzim nejkrásněji ...
12.10.2020 07:49:42 | Marcella
"Zrezlými stoupačkami k nebi..." Lepším bych vyjádřit nedokázal* Tvůj poetický výborný standart mě opět potěšil. Rád jsem přišel.
11.10.2020 22:52:39 | šerý
Jeden můj anonymní tam také odletěl.. a už jej zpět nechci.
Ty jsi to tak pěkně napsal..s tím Slunkem..už vážně je krotké.:)* *ST pěkný večer TI přeji:)
11.10.2020 20:17:30 | jenommarie