Podzim
Přeteklo podzimní listí
z neklidného léta
v bělozim smuténky bytí:
Nemá zlato světa!
Uhnilo v žebráckých rukách.
Bože, starý chleba
sbrousí má hladová muka,
než se s jarem shledám.
V kterém plod samoty parku,
zabalený ránem,
propadne snivému oku,
a mým bude pánem.
Pěkná báseň. :)
14.10.2020 23:04:58 | jenommarie
Akoby som uchvátene pozeral na obraz zimou pokrytého parku s jedinou ženou, ktorá sa cezeň prechádza s rozfúkaným šálom a v kabáte s rukami zastrčenými do vreciek :D toto je prvé, čo mi napadlo a cítil som potrebu to opísať :D
14.10.2020 18:34:58 | Dávid
Děkuji za komentář, i k tomu poezie slouží, aby rozbouřila naší fantazii. On ten letošní podzim mi připadá víc zimní. :)
14.10.2020 20:04:43 | Xardas