MLADÝ BÁSNÍK ČENĚK MANINA

Srnci

Jdu, procházím se

vidím statné Srnce,

jak běží, utíkají

asi se před něčím kají.

Já, kdybych takto běžel,

už nikdy bych - žel

já běžet nemohu,

a tak si nohu přes nohu -

a koukám dál,

jak hejno Srnců běží lehce,

občas nějaký zakopne se,

občas zas nějaký odletí,

všichni za ním poletí.

Závidím těm Srncům,

Závidím těm Sumcům,

Závidím jim.

Ale co - závist je hřích,

radši vstanu

a budu.

Jednou v noci zdálo se mi,

jak běžím s těmi Srnci

a povídáme o tom hrnci.

Hrnec děravý,

prý všecko napraví.

Ráno jsem vstal -

a hrnec jsem vzal,

díry do něj udělal,

a hle

běhat jsem moh´.

Vstal jsem a řekl:”Oh!”

Počkám -

a se Srnci si zaběhám.

Den se blížil ke konci

a já čekám,

až moji Srnci -

dozvědí se o tom hrnci

-------------------------

Sníh

Já koukám na zasněženou krajinu.

Procházím se a vidím hlínu.

Hlína v bahno se mění,

to kvůli tomu,

jak sníh taje a sní.

Sní o zimě,

uvidí tě beze mě,

jak sama běžíš,

jak sama sníš a ležíš

a on,

obklopuje tě jak slon.

Sníh padá a sní,

jak uvidí se v rukách nádherných,

jak roztaje a ve vodu se promění,

jak spadne na zem jak déšť pomalý.

O tom on sní

a přesně ví,

že stane se to,

že uvidí to krásné zlato.