Střepy na hřbetech ryb
Střepy na hřbetech ryb
Udýchaná pryskyřice
smahem sbírá
pokácený les
nevyřčenému přání
domácího krbu
prodřelé červánky
plují modrým oceánem nebe
jako vyhlídkové lodě
po vodách sladkého jezera
Sluce
šláplo na minu
střepy na hřbetech ryb
večer krvácí
vyšívané zátiší
zelenookých prašivek
šušká si
s výpravou křižáků
v zarámovaném obraze
pod pokličkou
mé fantazie
pocestný
sbírá pár písmen
vypadlých z hnízda
a já
opouštím všechny
svoje lásky
ukryté
v básních
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
... jste na mne příliš hodní ...
... balzámem mých ran ...
... rozvázala jsem své srdce ...
... už nebojím rán ...
20.10.2020 08:57:40 | Marcella
Jsem paf, vidím sluky nastražovat miny a pomrkávající prašivky. Výlet do fantazie bez LSD. Konec je jako když se z rozbouřeného moře vlnka dostane ke břehu, uklidněná a svlažující. Díky.
20.10.2020 02:32:08 | Now
Krásné metafory, milá Marcello,nádherná báseň. Každé opouštění všeptává návraty, kéž jsou sladké.
17.10.2020 23:56:23 | Akrij8
Tajemně podmanivý karneval metafor s pronikavými pohledy za škraboškami... :-)
16.10.2020 17:27:31 | Amonasr
Při střepech, kdy jeden
zaryl se mi hluboko.
Za ránou v očích
třpytky sluneční záře mám.
TY umíš krásné s bolestí
a životem propojit.
Ve slovech, při kterých
jen hlavou pokyvuji a říkám si.
Dívej se a najdi
a mnoho .. najdu SI. **ST ;) ;)
Moc hezký počin Marcellko.
16.10.2020 14:41:15 | jenommarie
... Maruško ty kouzlíš krásná slova ...
... děkuji Ti za ně ...
... zas a znova ...
16.10.2020 17:20:43 | Marcella
Tvá báseň Marcello ve mně roztančila již časem věku zakrslé nožky, o nichž jsem pochyboval, zda je ještě vůbec mám...vždyť se probouzely zřídka-vzácně - jen rytmem darované RADOSTI.... d í k y -jen tančeme dál*****
ST* :-D*
báseň si okamžitě ukládám nezi nejvýznamnější n e z a b u d n é ****
"*) :-) :-) ***
16.10.2020 13:07:38 | Frr
... udělal jsi mně Jiříku převelikou radost ...
... tančeme tedy v tomto světě básní dále ...
... lallalá ...
16.10.2020 17:18:10 | Marcella