Pocity

Řekli, že pláč je pro slabé,
a já chci být silná.
Snažím se o to, ale
občas se tomu člověk poddá.

A tak když na to přijde pláču,
křičím svou bolest v horách.
Za deště tancuji bez deštníku,
protože to lepší než krach.

A když můžu, tak zpívám,
protože to v sobě nemůžu dusit,
občas se zasměju bez důvodu,
protože to chci cítit, chci být.

Když mi tečou slzy má to důvod,
schovávám je pod rouškou noci,
abych je neukazoval na odiv,
utřu si je, dokud to mám v moci.

Ale myslím i na ty hezké věci,
východy slunce, tvá něha, láska,
slunečné dny a hvězdné noci,
abych se mohla usmívat, být šťastná.

Občas jsem naštvaná,
tak jako každý z nás,
dávám to na sobě znát,
protože to je přirozené.

Ale když jsem šťastná,
vím, že má cenu za život se bít,
jsem součástí nekonečna,
A stačí mi pouze snít.