Kamaláska

Když se trápím, smutno je mi,

Když pak bloudím ulicemi,

Žalem chlastám, nevím přestat,

Chápe mne jen kamaláska.

Vždy pro mne má pln útěch věty,

Tiší bolest, zcelí rány.

 

Trochu míň jak naše lásky.

Trochu víc jak kamarádky.

Díky ním je život krásny,

povězme, že snesitelný.

Ze všech dní nám dělají svátky,

jsou to naše kamalásky.

 

Mají velké moudré děti,

přistanou jim jemné vrásky,

vědí přijímat směšné květy,

jsou to moje kamalásky.

 

Cítí to, co nikdo jiný,

odpouštějí naše viny.

Výdrži byť celkem sami.

věří v naše sebeklamy.

Kousek dcery, kousek mamy,

dokážou byť v dálce s námi.

 

Někdo shora okřikl, zhasni,

odtrhl mi lístek na sny,

a já předtím, než zaspím,

spočítám své kamalásky.