Jak prstýnek z pouti
podzimního nebe
hladovému prázdná miska
zacinká
touhou plout zlákaná
můj sne
víš vím
jezero naplo spodní svaly
od rtů se zvedá měsíc
jak z čertova osevu
nevyslovené lásky
opisuji oblouk v mlhavém kouři
bez písmen
deset zchudlých vladyků
zrcadlí vlnky až k břehu
kde postávám
deset zchudlých vladyků vydají však za sto diamantových vysokohorských kamzíků! ST* :-D*
11.11.2020 17:06:53 | Frr
Krásný pohled do ticha, když lákavé jezero štědře napne spodní svaly a u břehu nás "obejme" ..
11.11.2020 11:42:35 | Vivien
A kéž by vlnky třpytu
dotkly se tvých nohou..
utkaly síť lásky
ten blahobyt s něhou.
Tak stála by jsi chvíli
a láska všechna s TEBOU.
Tvé srdce plné touhy
a obejmuté tělo. *ST ;)
Marcellko zase jsi mi do mysli přidala
a k srdíčku také.
Pěkná báseň*
11.11.2020 10:58:23 | jenommarie
... Maruško děkuji ti za jsoucný komentík ...
... empatie a vřelost ...
... drž se milá svátosti ...
11.11.2020 11:15:59 | Marcella