Něžně mrholí
Něžně mrholí
Zdola se dívám
je to víc než jsem chtěla?
na omítku
jak si šumí svůj blues
co s každým člověkem si pohrává
souží mne nedostatek
bouřlivé odvahy
aby vplout mohla v kostýmech kůže
bez ostychu
jen cihly pálený
a vše z vás je tak čisté
prochcanou zemí
zůstanu stínem
zapomenuté rovy na úpatí kostelních hor
lokty zaryté v polštáře
a mnoho psaných stránek
spí už Slunce
JÁ a TY vytvářející MY
už něžně mrholí
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Líbí se mi
..že se
něžné mrholení nevzdalo.
Ať něžně mrholí stále.* ST
Krásná a něžná každá kapička. :)
12.11.2020 14:30:35 | jenommarie
Jak láskyplné objetí když nejistota začne klepat na dveře a donaha si chce... Však jen něžně mrholí, to je přec krásná naděje. Tvé okénko nemíjím, píšeš, že při čtení se musím zastavit, a to je poezie, díky! Občas na to ani nestačím a jen tak koukám do monitoru, jak básníci básní a čtenáři sní. I naopak :-)
12.11.2020 10:01:33 | Vivien