Sláva radostem

Sláva radostem,
oslavujme koláčem,
kde dětičky maminek,
hrají si a honí se.

Vaří, peče pečínka,
voní domem,
vodí choutka,
pochoutka.

Ke stolu se schází,
všichni,
od babiček po pratetičky,
přátelé i kočičky.

Pletou svetry z klubíček,
z bavln vln,
vlníce hřejíce.

Vnoučátkům to bude slušet,
těší se,
v té lásce milé.

Otcové si povídají,
u fajfkových dýmovnic,
dýmů slivovic,
po skleničkách,
živijó dřímajíc.

Neřest slastí,
jó,
to labužnické,
jó jó lísání.

Hostina už hostí,
ty hladové rodiny,
kde vidlička a nůž,
do střehu,
husička krájí se,
a chutná každému.

Medovníky k sladké tečce,
co oslazují mlsné,
smetánkou lízané.

Vychutnání, sežrání,
a břicha k prasknutí fouknou,
u vyfouklého povidla.

Kávička se podává,
arabikem opojná.

To sešlost náladičky,
od ucha k uchu,
náušničky boltců.

Pařilo,
i do tanečků zahrálo,
v klávesových motanic.

Motalo se i zpívalo,
to smotané divadlo.

Do pranice nikdy více,
po ránu se vyprošťuje,
ten kocourkov,
co kocovinou blemtá,
i plive.


Ouva, ouva,
ta má hlava,
to je meloun,
v kedlubně,
krkavcem bolehlavá.