Možná jen kloužu se
v kaluži bláta
Všude je ticho
jen šustění stromů
nesu si vmáčknuté
v podrážkách domů.
Docela líně
zas vracím se k tobě,
kéž by i v mé mysli
bylo jak v hrobě.
Zbylo jen ticho,
tvá tvář se zdá svatá.
Tak proč se má topí
v kaluži bláta....?
Achich, ach. Tak se ti mi najednou nějak udělalo smutno. Moc pozdravů z Prahy. Daniela.
19.11.2020 20:46:58 | danaska
Každá kaluž jednou vyschne
když slunce pohladí, to vím jistě...
Krásný den, milá Dreamy (*)
19.11.2020 14:15:08 | Emily Říhová
Ticho se vždy ozve v pravý čas. :)
18.11.2020 08:43:21 | Now
tak či tak
když v narozkách je
ještě ..cet
bláto nemůže
rozházet
úsměv Dreamy, to dáš :-)
15.11.2020 19:04:52 | Vivien
A když nedávám, vím o pár lidech, kteří mi k němu umí dopomoct. :)
Kdyby si jen tušila, kdo peklníkům vaří ďábelský guláš...:)))
16.11.2020 08:09:46 | Dreamy
Žádný takový. Zas přijde vášeň a napoví. Nevěř odrazu tváře v kaluži. Žádná tvář sice není svatá, ale proč topit se má, v marnosti bláta? Duše ať má sílu statné laně. Slyšet šepot chmýří, otevřít lexikon kouzel, mládí, panně.
Rád jsem si přišel a uzmul, Dreamy
15.11.2020 18:20:21 | šerý
I když obraz blátěný, stále však ve tvaru srdce...naděje je tam dost. Díky Šeráčku a už bylo na čase, aby si se vrátil. :*)
16.11.2020 08:07:54 | Dreamy