Přikryjte mě sluhové
čistou stránkou papíru
pohádkovou půdu
pod perutí černé noci
přisypte
mnohokrát potkáš mě
v otáčejícím se pohoří
voda sebrala řídký písek
zůstal kámen na kameni
purpuru holubů kreslím
svázaným copem
klekmo v jeho podloubí
bez hudby a zpěvu
Jsi rozprostřena v obrazech
jsi tichá přesto bereš dech
jsi pevná jako kořeny
jsi sama hudbou
a noty tvé jsou
živočišné prameny.
Ta čerň a odraz jisker vody
..jsi tolik plná
..zpěvu i hudby
i když sama a v tichu bloudíš.
Ty tóny nikdy, neutišíš.
******ST..ST.ST
Marcellko dík a moc se TI omlouvám
za délku
..to nešlo zastavit
..ponoukla mě tvá silná slova moc
.. posílám TI velké obejmutí.
16.11.2020 14:09:34 | jenommarie
... ovšem Maruško ...
... tvá slova hřejí jako teplý barevný šál ...
... a teď na podzim, opravdu potěší ... každý žal ...
... děkuji moc a opatruj se milá moje ...
16.11.2020 15:40:41 | Marcella
.. bez hudby a zpěvu
a trochu i v černém tylu
zahalené verše
ale beztak je čtu už povícekrát ..
16.11.2020 13:33:18 | Vivien