Ohlédnutí v čase

“Je to moje hlava!”
(Je to moje cela.)
K válce proti budoucnosti,
Na doživotí odsouzená.

Bolestivě rozpolcená.

Bez cíle, bloudící životem,
V pekle mě znali roky před příchodem,
Kde jsem posbírala na tisíce neřestí,
Než jsem s písní na rtech a smrtí v očích,
Došla na rozcestí:

Znám bolest.

Intimně.

Drží se ruku v ruce s mým srdcem.

Vím, jaké to je cítit utrpení,

Vím, jaké to je cítit, že je smrt jediná odpověď.

Vím, jaké to je nalézt klid v píchnutí jehly,

Protože klid je to jediné,

Co kdy zpřetrhalo pouta mezi

Mým srdcem a

Tou bolestí,

Kterou znám lépe,

Než pohled

Do vlastních očí...

(Snad to skončí.)

A možná byl podzim, a možná bylo léto.
“Jak se mám? No, tak jako vždycky.

Jde to...”