Roztoči

.

Smetištěm samoobslužnosti
odhozených a nastrčených návnad.

Plač, že jsi sladké zaměnil za kyselé,
že po chuti ti přímo
pod nohami není.

V kopě hnoje
najdi si
jen si najdi.

Vždyť  zvadne li ti květina plná krásy v dlani
protožes jí nepohladil.

Sám sobě si umyj ten pohled
a vysoukej trochu
té obyčejné lidské něhy.

Otročit s otroky?
Bez trůnu?
. . . bez trocha vznešené TI chuti.

S tolikrát již                                              obyčejnou obehranou.

Mana ti nastrčena
však jsi li jí hoden..
pohodíš letmě dlaní

. . . k nevíře k nevíře

tyto jejich
zbytečné snahy..

Ti roztoči jsou vážně všude
a je to k uzoufání.

A o co se to vlastně snaží? 

Jen potravou opadanou
ni obsahu vědí
natož složení
jsou jako požírači
ach ti nevědomí

tak složitě a zbytečně
roztlučené na drobení.

Svět se zbláznil.

Hnůj považován za zlato
veškerého světabraní.
. .

Jsem roztoč
či jen toulám se tu nevědomky
 . .  s nimi?

Jej, jak mě svědí a bolí to přítomno

ta touha zamést
však zbytečné pohyby by to byly.

Ti roztoči.
Vždyť pranic netuší

a pranic
neví.

Jsou tak malicherní.
Tak bezcenní.

Krmě si nevyzobávají
sají bezpovšimu
kdeco a brebtají . . ano oni brebtají.

Tetelí se na místech
aniž by tušili
jak být jen na chvíli hoden
něčeho víc.

Ne vskutku
. . toto mi nepřísluší
já roztoč jiné rasy.
Co na to říct?

Mnou projdou jen sousta vybranná
nikdy nepozřu zde tato pomletá na padrť
nu jen si tu lezte a ochutnávejte si své vlastní extrementy.

Jsem povznesen nad tento apetit.

Dočasně přebývající
. . . už jede mi expres do lepších

a vy se divte
že jsem tu byl.