Krátery vykotlaných zítřků pálí nás v očích.
Kuráž máme, s nadějí ale křísit kroky
za smyslem světa už je amen -
- kdybychom odpovědi znali,
kdybychom směli smělost prodat
za všední blízkost rukou hlíně, rodinu.
Napříč věky hrouda nám nouzí svítí.
Zaslepeni směňujem svoje zatím za teď
Nakoupíš, shnije, ztlusta sypeš.
Co den jdem kráter mlékem zkrápět.
A tichý tlukot poloviny
ze srdce škrábe zbytky v koších.
Nevěříš? Zuj se. Rozděl žíni -
- napodél. Odjeď na bělouši.
Ať zdá se nám to
jak chce..těžké.
Tu zbytečnost si nepřipusťme.
A věřme..třeba na bělouše..
který k těm lepším zítřkům kluše.**;)
Pěkné a zase se zamyšlením..
27.11.2020 14:50:39 | jenommarie
Nevím nevim. Samozrejme s necim clovek zije. Ale neco se take deje a nevyhneme se tomu. Rozmelnovani. Dekuji, jenommarie.
27.11.2020 15:23:35 | Fitzi
Jsou TA..kterým se bohužel vyhnout nedá
..život umí "rozmělňovat".
Je proč se stále snažit a dál jít, nebát.
Děkuji také a pěkný víkend ;)
27.11.2020 20:29:49 | jenommarie