Po pokolení z úpatí
hor vyrůstame - dravci,
které ničí, co uchvátí
a slabí na dně souvrati
nechají smutně zdát si
o úbočích a bystřinách,
kterými kdysi sluli -
než zdánlivě jak na zeď hrách
staří jim v poučkách svůj strach
smíchali s vlastní vůlí.
Každý jsme vládcem hor a kříd
barevných / temných říší
můžem se klidně z horka přít
jít za svým, řeky odkapřit,
anebo zůstat tiší
- anebo hýčkat v sobě si
odvahu džunglí z mala:
začínat s láskou po běsích,
neztratit život pro věci,
růst z úpatí jak skála.