My dva
My dva
Vybrala jsem a - už nevěřím mu.
Stalo se nám to jako druhým.
Pod kůží sílí letokruhy -
přetěžko křešem si jaro v říjnu.
Motykou z hlíny chtěj kutat stružku,
když hladovo a rty se lepí.
Naopak ze tvých přání střepy
ne. Radši vzhlížíš k vždy slibným bůžkům.
Eroze rosou vyrývá vrásky,
tváře nám hoří. Martýrii.
Úmysly činy nepřikryjí -
ty čekají snad, aby je čas skryl.
A čas se vleče. Čas je tu hrobkou
naklizenou jak pravý domov.
Pila jde stromem zřídka kolmo.
A nevrací se tvářit se krotkou.
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tak tohle je na mě moc komplikované. Nedokáži v tomto dílku nalézti příběh (proudu myšlenek, vnímání) a smysluplný vzorec sdělení. Docela rád bych požádal o analýzu a vysvětlení...odkud to vše pramení.
05.12.2020 06:32:45 | Krahujec
P.S. Slyším tváří se, ale zřejmě to takto chcete. Neobyčejná báseň, už v tom jaké má antré.. A co si budeme povídat, ve vázaném verši je to podobno startu sprintera.
05.12.2020 03:43:46 | Now
Popravdě, nechci. Chtela jsem jen "navrací se tvářit krotce" a pouze se prakticky učím, jakym zpusobem koresponduje ráz a počet slabik s hladkym prubehem verse.
Děkuji.
05.12.2020 07:43:45 | Fitzi