Zeměpaměť
Zeměpaměť
Kroutily se lány Země
do nedozírných plání ocelových vod
zbloudilou pirátskou cestou
omýt hříchy světa
listoví melodicky šumělo
v zobácích slavíků
tisíce hmyzu rozeznělo sbor
jenž sílil a slábl
jako její dech
opřela se čelem
o mříž cizí zahrady
co rozpálená byla
jako mučící nástroj pekla
a vháněla ji línou ochablou krev
vzpomínek do hlavy
duše hřála v lůně
jednou rukou se držela
za knoflík útěchy
v druhé ji tížil
svazek umučení Krista
lehko se usíná v temnotě
rajské zahrady
spánkem věčným
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
...zraješ do lahodného moku ...
... vychutnávám si Tě po kapkách ...
... stále žízniv ...
08.01.2021 04:16:45 | cep2
Marcellko to umíš jen TY
a čím dál víc se těším
na tvojí další báseň..krásná je.
A s potěšením číst* ST ;)
07.01.2021 20:24:31 | jenommarie
Paměť země ..tedy nechám si projít hlavou .. nebo raději ne, zase by ta migréna ..
Krásné verše, a ta poslední sloka se mi obzvlášť líbí.
07.01.2021 20:20:40 | Vivien
Nebe, peklo, ráj? Každý tu vidí a cítí něco jiného a to je velmi zajímavý...
07.01.2021 11:35:12 | Crazymike