v onom tichu

nutí vás být rozumným

i na smrtelné posteli

přitom vy již tušíte mnohé

nežli kdo jiný

 

cesty jež nikam nevedly

ač snažil jste se

udávat jim směr

 

to pro návraty

k sobě samému

ve svou zem

 

kterou jste

v životadárné radosti

rozdával

 

v těch chvílích

rozséval jste

svatý grál

 

odpusťte mi

že mluvím o vás

již v minulém čase

 

to není proto

že bych nemilovala

pohřbívala

co právě odkrývá se

 

ale naopak

vždy vás v onom tichu

slyším naslouchat

 

prastarým tónům

skryté písni

která je blízká

každému srdci

 

doteky sblížení

v tichu

kterému nikdo a nic 

necloní

 

nutí vás být rozumným

zde

na smrtelné posteli

kde právě nerozumní

stávají se anděly