Nesmíš to vzdát!

Černým šátkem mává, kdo se loučí,
bílým šátkem mává, kdo se vzdává.
Říká se, že krásné věci brzy skončí,
přesto ten život mnoho z nás dává.

Když ti den hází furt klacky pod nohy,
když topení netopí a duše tě zebe,
nauč se skákat, dej ruce na rohy,
rozjeď se na kole, koukej na nebe...

Je to jen na Tobě, jak život uchopíš,
jestli to vzdáš, neb budeš bojovat,
jestli se vzpřímíš, v reálu zalovíš,
kéž se ti podaří radost si zachovat...

To přeje ti ten, kdo splínem prošel,
myslel si, že už má vše krásné za sebou,
vzchopil se, makal a do cíle došel.
Říkám Ti : „Dáš to!“, stojím teď za Tebou!