Splynulá

 

Pozbylá radosti domněle neměnné

kam jsi se ztratila z objetí snění?

Uběhla vteřina… Tvrdostí kamene

bezstopě splynulas dopadem změny.

 

 

Nehmotné doteky vzdálené naděje

dozněly pradávno. Zbylo jen ticho

kalené slzami do stříbra čepele.

Poslední ozvěnou umlkla Echó.

 

  

Bělavé okvětí jemnosti narcisu

zaniklo bez vody - nepochopením.

Utnutá seknutím, bez slova, bez citu

krvácím samotou do vysílení.

  

 

Statická beztvarost získala převahu.

Prázdnotou nádechu nadále padám.

Bráním se výdechu. Nechci! Spleť pohledů

staví mne tváří v tvář všem vlastním vadám.

  

 

Nevalnou jakostí váhy mé osoby

poznávám konečně svou vlastní cenu.

Dokonce bez vzteku, dokonce bez zloby

ztrácím se, měním se v růžovou pěnu.

 

 

Co bylo celistvé, nyní je liché.

Tak také zmizela plačtivá Psýché.