Obava
Obava
Musím se přiznat, Smrti,
mám z tebe hrozný strach.
Snad že už neuslyší moje uši
tóny příjemných melodií,
že voňavé květy na lukách
oči už více neuvidí,
že tělo mé obrátí se v prach.
Kam poděje se duše, až budu tvá?
Tvoje náruč bude jistě mrazivá
a já mám ráda žhavá objetí!
I světlo, slunce, vše, co zahřívá,
co mysl rozveselí a co nebolí.
Ty však jsi chlad a zmar,
temnota ponurá.
Prosím, zbav mě alespoň bázně
z dlouhého umírání.
Až dostaneš Boži požehnání,
buď rychlá a udeř kosou rázně.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Přečetla jsem bez dechu, originální téma.
Každý by rád znal svůj konec :o(
30.01.2021 23:10:57 | Z nitra
silné téma, ta SmrT..
30.01.2021 22:53:10 | Knoflík
Pěkná slova jsi zvolila, četlo se to dobře... :o)
30.01.2021 21:26:40 | Crazymike
Milá Donne...každému se jednou dostane všech odpovědí...a každý si přejeme...bez obav. :)
30.01.2021 16:53:54 | Dreamy