!strachu odpustíš?

Mám strach.
z nebezpečí,
jež číhaj za každým domem.
Všechna má zlost nevybitá,
rozplynula se v prach.
Protože se bojím,
co bude za tmavým rohem.

První hodina odbila,
tentýž večer a já pod Měsíčním svitem
koukám se do prázdna.
Bolest nám zbyla.
Kolikrát si na mě volal,
ať se vrátím
a nevolám do prázdna
jež zničil čas,
jež život mi krátí.

Druhá hodina,
bratři Upřímní sedí mi v klíně.
Tiše polykám
třetí sklenici vína.
Svým obavám stíně,
upadám v spánek,
jež ruší vina.
A bratři Upřímní sedící v klíně,
vrací se k sestře Prolhané.

Čtyři hodiny na lucerně,
já stále hledám důvody.
Koukají na mě s očekáváním,
že budu štěstí sloužit věrně.
A utápí svoje nádechy při zjištění,
že paní Bílá to vidí černě.

Pátá hodina.
Strachu, odpustíš?
Tyran,
jenž našel nevěstu
odplul do oblak
a zanechal gesto spasení.
Se svojí hlavou musíš se vyrovnat,
a i tak se v ní nic nezmění.

Studenti školy soumraku,
posílaj lásku do mraků.
A tak dál stojíš s výzvou před prahem,
rukou si potřásáš,
přísaháš,
že strachu odpustíš.