Izolace

Za jarního večera zdál se mi sen,
nemohla jsem v něm dýchat,
nemohla jsem vyjít z domu ven,
město ovládl mrazivý chlad.

Otevřeným oknem se vléval,
do mého pokoje hluk z ulic,
nyní by však člověk slyšel,
jak padající slza uhasí svíc.

Dříve živé město je nyní
zahalené ve strasti a stínech,
duchové s klidem požírají
vše, co jestě nedávno bylo živé.

Ten sen, zdál se mi nekonečný,
a ani trocha světla neprorvala
tmavé mraky nad městy dlící,
cítila jsem se opuštěně - sama.

V úzkosti otevřela jsem oči,
bojíc se, že je sen skutečností,
obklopená oknem a čtyřmi zdmi,
doufajíc, že ten zlý sen končí.