V objetí ticha

V Objetí ticha

 

Vně letního domu,

na podzimní dobu.

V křesle sedím,

rty smáčím do vína.

 

Poddávám se tomu,

němému tónu.

Očima hledím,

do zděného ohnína.

 

Energie z krbu,

v chatě se roznáší .

Za okny síla větru,

v lese se předvádí.

 

Sedím v tom křesle,

vínem plníme ústa.

Procitám tím teplem,

slov napadá mě spousta.

 

Jak tak vzhlížím,

do žárného spříznění.

Vymýšlím a tvořím,

literární souznění.

 

Vypnul jsem internet,

telefon odložil,

opustil hektický svět.

 

Potřebám jsem vyhověl,

do klidu se ponořil,

v duchu roztáhl květ.

 

Poroučím se,

mimo denní ruch,

když si o to duše říká.

 

Podroučím se,

v čistý vzduch,

do objetí ticha.