narozeninová

Pamatuješ, psal se rok devadesát
a naší mámě bylo dvacetčtyři let.
My se učili zrovna číst a psát,
jedné bylo skoro sedm a druhé sotva pět.

Pamatuješ, už je to třicet let,
co jsi přišla na tento divný svět.
Malá, roztomilá, trochu šilhavá,
u některých miminek, to prý bývává.

Krásná, usměvavá a někdy smrádě rozmazlený,
rošťácká a hravá, malý prcek všemi milovaný.
Holky tohle a tamto neberte,
to je Lidušky, tak jí to kurňa nežerte.

Pamatuješ na to krásné dětství,
kdy jsme si všechny hrály.
Často jsme se hádaly, ale častěji se smály.
Jak nám léta utíkala a přišly první lásky,
Ty venku s holkama sis užívala a mamce dělaly se vrásky.

Jo říká se, že třicet nejlepší je věk,
do té doby prý dává lekce a učí tento svět.
Jak to uteklo, malá ukecaná blondýnka,
dnes úžasná a obětavá maminka.

Když jsi porodila druhou dceru,
zhroutil se ti svět a slz než smíchu bylo více.
Ty jsi však řekla, já se z toho neposeru a začalas bojovat jak lvice.
Změnila jsi pýchu za pokoru a miluješ více.

Je ti třicet ségra a v hlavě to máš srovnané,
snad se nic zlého už nikomu nestane.
Obdivujem sílu , kterou máš, lidem hodně pomáháš,
miluješ a nic nevzdáváš.

Je ti třicet Liduško a máš upřímné srdíčko.
Při pohledu na tebe máme radost,
Cítíme lásku a velkou hrdost.
Cítíš se zlomená? Nikdy se nevzdávej,
svůj úsměv a laskavost rozdávej.

Ségra dnes máš třicet let,
My vidíme naději na lepší svět.
Přejeme ti pevné zdraví, slzy už jen z radosti
Co přijde, člověk neví, hlavně žádné starosti.
Vždyť často v moudrech zní, že naděje umírá poslední.
Kdo nebojuje, nevyhraje a
My jsme s tebou, neboj…
Milujem tě …Ahoj…
…………………………….Krásné 30.narozeníny….Tvé milující sestřičky Pája a Peťula….