Náruč

Hledala jsem náruč svýho táty,
neznala adresu,neměla advokáty,
v ruce pár fotek a vánoční přání,
přišlo to náhle,já neměla stání.

Začlo to dopisem,
zmrzlinou a nesmělým úsměvem,
žijeme chvíli,
tak říkám,
my výmluvy a pohádky pro děti neberem.

Našla jsem může,
který šedé má vlasy a spoustu času,
já ráda naslouchám jeho hlasu,
beru ty chvíle v malém domku jako dar,
nechci už žádný měsíc,
aby přišel nazmar.

Dívám se z okna
a krajina rychle se míchá,
bydlet s ním,
byla bych stejná nebo jiná?
Kouknu se za sebe na své děti,
už vím,jak ten čas letí.

Přísahám,já nehraju žádnou hru,
ani se nevzpírám osudu,
jen chci mít před sebou a za sebou čistou cestu,
až jednou odejdu, uvidím v dálce jasnou hvězdu.

Hledala jsem náruč svýho táty,
byl daleko a teď je tady,
je to kus mě a já zase jeho,
říkám mu dědo,on mě dcero.

Kdo hledá náruč,
ať otevře své oči,
řeka dál plyne a svět se točí,
pár lidí však zůstalo na strmém okraji,
neváhej,
prodej jim ruku a přijmi pozvání.

Náruč,dopisy a letmý polibek,
dává mi naději,pár hezkých vzpomínek...