Konfrontace s houmlesákem

Konfrontace s houmlesákem

 

Dal jsem houmlesákovi stovku,

rázem mě dost překvapil.

Poskládal si z ní vlaštovku,

do davu ji odhodil.

O houmlesův zdravý rozum

začal jsem se bát,

vždyť kolem sebe hromovým hlasem

neváhal  se smát.

Přecejen jsem mu chtěl nějak pomoci

a aspoň uchránit z chladu nemoci.

Zvedl jsem vlaštovku, složené kilo,

či pár cárů, co z ní zbylo.

V bufetu mu vybral gulášovku,

s ní párek v rohlíku.

A ještě koláče v pytlíku,

aby měl hezčí den .

 

Vracel jsem se na zastávku,

kde se svojí obytnou krabicí

houmles okupoval  lavici.

Pro nejlepší pocit na duši

dal jsem mu pletenou čepici

-neomrznou mu tak uši.

Přes poloprázdnou lahvici,

vyvalil na mě zraky.

Mžoural na mě překvapeně,

netvářil se moc nadšeně.

 

„NADLÁBNI SE,VOLE, TU MÁŠ MALÝ DAR“.

 

Ten dal jsem na jeho kartonový bejvák

a kámošsky ho plácl po zádech –„ZDAR“

Z návalu ohromného štěstí,

zmohl se pobuda jen na vzdech

- snad jsem mu, vandrákovi,  nevyrazil dech.

 

Pak trolejbus rázem,

ukončil mé setkání,

uháněl se mnou zlínským mrazem

k fabrice na ranní.

 

 

 

 

Moment-

A proč vlastně popisuju

s houmlesákem příhodu??

Asi málokdo z vás tuší,

-na mou duši - čím ještě zaboduju!

 

O pauze na mě mistr řval

o setkání s firemním nepřítelem:

„Máš jít hned za ředitelem...“

 

„Co starý může chtít?

Leda zlost do žil člověku vlít..

Firma jak divoká orchidej starému kvete,

a pro prachy s lidmi zas zamete!“

Raději i chromý se budu po schodech ploužit,

než páternoster šlechty použít.

Nechat se papalášem chytit,

jak šunky v jejich  výtahu si vezu

a pak čekat, že už z dílny nevylezu..

Najít na nové normě další plusy,

by nenapadaly mě už psí kusy.

 

U dveří jsem dlouho nepostál,

sekretářka volala mě dál.

Slušně jsem pozdravil,

mastné vlasy si popravil

a směle vykročil vpřed.

Na stole voněly uzené klobásy,

Jenž připomněly mi ty časy,

Kdy jako malý jsem s babič..

-„EHM EHM“-

Z úžasu vzpomínek vytrhlo mě zachrčení –

„NADLÁBNI SE, VOLE, TU MÁŠ MALÝ DAR,

Nenechávej nic, dobrodinče, na zmar.“

Kancelář zaplnil hromový smích,

stejný jako ráno na zastávce…

„Dobrodinče, nejsem jen boháč, jakého znáš z knih,

za starého otce ráno odklízel jsem sníh..“

 

Nesuď tedy z prvního dojmu plného předsudků.

Nejen hlupák a ztroskotanec někdy musí dělat to, co hlupák a ztroskotanec.

                                                                                                                                                                                                 o.v.a 012017