Dvacet tupých projektilů

Když se ráno rozednilo,
koupila si v trafice,
stovku jí to zase stálo,
překročení hranice.
Dcacet tupých projektilů,
krabku smrti v celofánu,
nebylo to v jejím stylu,
zvolila si temnou stranu.
Zbyly prázdné nábojnice,
prazdná kapsa,
mrtvé plíce,
kouř jí uvízl ve vlasech.

Každé ráno na rohu,
koupila si v obchodu,
krabku plnou nikotinu,
projektily plné dýmu.
Zase vdechla trochu smrti,
ale díky tomu přece žila,
nemyslela na děti,
bez krabky by zabíjela.
Zbyla dutá krabička,
prázdná kapsa,
mrtvé plíce,
a taky příznak abstinence.