Ne až tak smutná básnička,
Ne až tak smutná básnička,
Anotace: Není
Teď dilema velké mám, do postele zatím uléhám.
Ráno, až se snad probudím, rozhodnut snad budu již,
zatím mám jen vyleštěný kříž.
Moc se však chlapče netěš, já smrťák přijdu pro tě později,
zatím mě všude jinde hostějí.
Já provokovat smrťáčku tě nechci, života si Vážím, odpusť mi ty hloupé kecy.
Odpouštím ti tyhle rýmy, než zpustí tě do temné hlíny.
Však Duši tvoji nepohřbí, ta bude žíti dále, narodíš se znova
a budeš životem tancovat jako na bále.
Komentáře (14)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Z mramoru, či javoru na tom nezáleží,
tančit tu s radostí o to běží...
Krásný den :)
18.03.2021 21:42:17 | Emily Říhová
Ona opravdu až tak smutná není .-)Zubatá si na nás nepřijde a ten závěr básničky to jen potvrzuje.
Pěkná...ST..
17.03.2021 12:50:25 | Jaruška
V létě mi tatínek jen tak mimochodem mezi řečí poznamenal...jo, a už máme konečně novou ložnici, stav se cestou, tak nechápavě koukám, že ložnice je pořád jak ji znám z dětství, a on se smíchem prý, no na hřbitově, už je to hotové ...
13.03.2021 16:43:10 | Vivien
Zubatá je někdy namyšlená a tváří se tak důležitě! Teď jsme jí pěkně ubrali "černým humorem" ze sebevědomí. No však. Někdy i KOSA padne na kámen.
To jen aby frajerka věděla, že strašit a cvakat zuby... to se přece nedělá...
13.03.2021 17:36:14 | šerý
Češi jsou na černý humor neuvěřitelně nadaní:-)), to je o nás všeobecně známé a jistě je to mít nastavené takhle, nežli brečet:-)
13.03.2021 17:56:22 | Jeněcovevzduchukrásného
Tak to Ti dávám za pravdu* V černým humoru s Anngličany a Židy, máme evropský prim. To se k pohodě počítá.
13.03.2021 18:22:44 | šerý
Jo, jo, tak malý a tak osobitý národ a stále přežívá.Nezničí nás ani korona a doufám, že nepadne ani koruna:-)
13.03.2021 18:39:02 | Jeněcovevzduchukrásného
"Poetikum morbidium? Ale ano, náznak usměvu tam vidím... a ten závěr do nadějného rozhřešení. I umírání je život. A když má člověk naději, že duše se ještě někde "uhnízdí?"
Nakonec to má paralelu s mojim zesnulým dědou, kterého jsem miloval. Jako nebožtík ležel na márách ve skleněné vitríně. Jako chlapec jsem si ho prohlížel a on se na mě úsmíval. Ani mi to nepřipadalo podivné. Byl vždy veselá kopa, tak proč by to měl kvůli prkotině měnit...
13.03.2021 00:03:16 | šerý
Jo, jo, jak píšeš o svém dědovi, chce to osobně zažít, to je celé.:-)
Jsou mezi námi lidé, kteří nechtějí připustit za žádnou cenu, že by mohl někdo z lidí prožít něco víc nežli oni.Tito lidé jsou zkrátka pragmatičtí nebo chcete-li realisté a jejich také třeba:-)
13.03.2021 13:46:55 | Jeněcovevzduchukrásného