Konečný žert

Své umírání beru jako žert,
svět je plný mrtvých těl.
Až dobije mi srdce hlas,
má duše bude volná zas.

V trávě vánkem česané,
jsou mé dlaně svázané.
V širé dálce nové břehy,
čekají mne další stehy.

Ta koruna listí plná,
nad hlavou mi vítr zvedá.
Svobodně a zkušeně,
vzlétaj ptáci do nebe.

Šedý vlas a v očích jas,
teď se tu má duše pas.
Jíž nebude příliš času,
než dozní mého tónu hlasu.