Slova plná strachu

Ne, nelžu, neumím lhát,
jen se tiše kaju
a chlemtám destilát.

Ten svět, jenž krásný byl,
již není tím čím byl.
Bloumám jím již pár let,
jsem jak letec jenž mu byl stvořen svět.

Mám pár slov, jenž bych říci měl
a smířit se se svým osudem.
Toužím mluvit, dlouho jsem již hladověl
a svého cíle dobudem.

Srdce křičí: "Miluješ ho!"
Hlava volá: "Nebolí to?"
Jenže strach mi váže ruce,
v nitru vzkvétá revoluce.

Teď jen víno a správný čas,
povědět tu pravdu zvolna hlas.
Ne, nechci už více lhát,
chci dál chlemtat destilát.