Bergamo

Na zemi leželi neznámí lidé,
jiní sotva na nohou stáli.
Hrůza, po které nic nezbude,
ale oni jakoby se usmívali.

Marně jen doufali,
že to nic nebude,
štěstí se na ně usměje,
to, které se jim zjevuje,
když modlí se večer k Bohu.

Doufali marně.

Ti, co to strašné peklo přežili
svá okna dokořán otvírali
nejen proto, aby vyvětrali,
ale oni přitom radostí zpívali.

Jeden se předháněl před druhým,
ale těm písním něco jakoby scházelo,
ono to totiž bylo zatraceně málo
a oni chtěli pohnout s osudím.

„Děkujeme vám z celého srdce,
že životy jste nám zachránili!“
Ozvalo se z oken namísto písní,
když mávali vším, co po ruce našli...