zadýmená realita

zapomenuté mládí
přítomnost trůnící na rameni bezejmenného
stáří ztracené v mlze
třebaže
"nějak bylo
je
a nějak bude"
povídá chlápek na barové židli
sedící vedle mě
napije se zvětralého piva
potáhne z cigarety
a vyfoukne dokonalý
modravý kroužek
který stoupá vzhůru
a vzhůru
a vzhůru
až nakonec
se rozplyne.